Nebudu popisovat ani jeho
vznik, ani jeho nejznámější památky, ani do
něj nebudu lákat turisty na Rumcajse a Cipíska – to
všichni znají a kdo ne, koupí si průvodce. Chci ho
představit ne jako kniha, ale lidsky, z pohledu člověka, ktérému
učaroval.
Každý se tu najde
ten svůj kousek. Pro ty, co mají rádi historii, se v
každém městě skrývá. Ale historii nepíší
jen velké osobnosti a stavby, ale i malé věci, které
si každý neuvědomí.
Jednou takovou je kostel
sv. Ignáce na náměstí Svobody. Je to nejstarší
dochovaná stavba ve městě. Na původně gotické
stavbě hned něco nehraje, jako by tu bylo něco navíc. A
opravdu je, kostel byl totiž po požáru opraven – v
renesančním stylu, jehož prvky se zachovaly dodnes. Boční
dveře jsou za hezkého počasí otevřeny a tak je možné
nahlédnout dovnitř. Dýchne na vás jiné
století a v horkém létu také příjemný
chlad. To ticho a klid, ta pozitivní enegrie, kterou ty za
století nasákly zdi, když se sem lidé
přicházeli modlit, když tady věřili v lepší život.
I když jsou uvnitř
nádherné malby a varhany, potřeboval by kostel značnou
opravu – zevntiř i zvneku. Loupající se omítka
mu ale nemůžu ubrat na kouzlu, které vás postrčí
hodit do kasičky pětikorunu na květinovou výzdobu – přece
kostel bez květů nemůže být.
Příroda na dosah
Pro milovníky přírody mám jiné
místo. Jako správné město má Jičín
i svou řeku, možná spíš říčku – Cidlinu.
Na pohled by se zdálo, že je to obyčejný potok. Při
seznámení je to však bydliště mnoha živočichů.
Není tak těžké ve vodě zahlédnout dva naše
asi nejznámnější vodní plže – plovatku a
okružáka. Podél vody se trpělivému
pozorovateli podří zahlédnout lednáčka
říčního, což svědčí o čistotě zdejší
vody, protože tenhle malý barevný ptáček se v
žádné špíně koupat nebude. A v neposlední
řadě tu pod kameny u břehu bydlí a občas si zaplave
ondatra. Na rybníku Kníže, který je stále
v obležení rybářů, se dají krmit kachny a
labutě, které jsou tak drzé, že vám budou žrát
téměř z ruky. A pokud nějaký ten zobák
nechytne kus chleba, poperou se o něj kapři, za které by se
nemusel na svých pohledech stydět ani Josef Lada.
Další radostí jsou dva komíny, na kterých sídlí už několik let čapi. Klapání zobáku po ránu sice zní jako startování babety, ale když vám nad hlavou přeletí to černo bílé rozpětí křídel a plachtí bez mávnutí křídel, to je zázrak přírody.
Na nákupu
Pokud by někho přepadla chuť nakupovat, malých
krámků je tu dost a je z čeho vybírat. V malém
papírnictví vám jeho majitel klidně ořeže
tužky na počkání. Aby bylo u vody co číst –
poradí milá paní v antikvariátu. A je
libo se zchladít? Není nic lepšího, než si
vybrat jedno z okének, kde nabízejí výbornou
točenou zmrzlinu.
Jičín není velký, ale je to město
pro každého – ať k pohodovému životu nebo letnímu
výletu. A kdybyste se náhodou nudili, stačí
kouknout, co hraje místní biograf – s příznančným
názvem – Český ráj.