Dobrodružný nebyl jen samotný výstup skal, ale i ubytování. Pokud si chcete víkend opravdu užít, vřele doporučuji jeden z kempů, kterých v okolí několik je. Na recepci jsme dostali klíček od chaty, všechny informace o pobytu a přání přijemných dnů.
Po otevření dveří nás sice do nosu uhodila zatuchlina, ale ta se hned vyvětrala. I když matrace vypadaly, že něco už pamatují, těšila jsem se, jak se na nich večer zabalím do spacáku. Modré nebe slibovalo teplou noc.
Za chatkami nás čeká ohniště. Ale dřevo si musíte najít v lesích a naštípat sami. Nevadí, vždyť jim alespoň vyčistíme lesy od starého chrastí. S se škodolibou radostí sledujeme, jak "sousedům" u vedlejšího ohniště to ne a ne hořet, zatímco u nás plameny hřejí. Ani na pozvání nereagují, tak zveme jiné, kteří nepohrdnou.
Sprchy jsou do desíti. Koupíme žetony, ale přece se nepůjdeme koupat brzo. Sedíme u ohýnku a kolem půl desáté jdeme pro ručníky. Mohlo nás napadnout, že v tak pokročilou hodinu nebude teplá voda. Ledová voda je otužující zkouška, co zvládnem. O to lépe je v teplém spacáku.
Ráno brzo vyrážíme, nechceme ve skalách nic propásnout. Auto necháme na parkovišti a s batohy na zádech a veselým krokem vyrážíme k bráně do Teplických skal. Snad bude mít milý hlídač parkoviště pravdu, že nejen Adršpach, ale i Teplické skály stojí za návštěvu.
Ve stínu lesa se nám jde pohodlně a lehce. Až do okmažiku, než se před námi objevují schody. Přesně 300 schodů. To je výzva hned na začátku. Ze začátku krásné nové schody, postupně jen dřevěné žebříky náš dovedly až k orlímu hnízdu s krásným výhledem. Adrenalin stál za to!
Teplickými se dostává až do Adršpašských. Cestu vedoucí nad mokrými bažinami po lávkách střídají uzké dřevěné schůdky nahoru i dolů. Až k jezírku, kde nás svezou na loďičce. Kromě kačenek tu prý mají pirnaně na baterky – ty jsme bohužel nepotkaly, ale místo nich jsme viděli letní síldlo Usáma bin Ládina i posledního žijícího komunistu. Kormidelníkovi vtipy spolu s možností sedět se zdají jako balzám na těch několik ušlých kilometrů.
Svou cestu zakončujeme u zatopeného lomu a jen litujeme, že už nám nezbývá čas půjčit si lodičku a plout po té nádherně průzračné modré vodě. Čeká na nás vlak…
Úzké malebné cesty mezi velikány. Potůčky plné písečných dun. Ohrožené druhy zvířat. Skály probouzející v dospělém fantazii dítěte. Adrenalin i odpočinek.
To vše jsou Adršpašsko- teplické skály. Můžete si užit i jen ty Teplické nebo jen Adršpašské, ale ať se rzohodnete jakkoliv, neuděláte chybu. Pamatuju si, jak nám paní učitelka v první třídě dávala bonbón, když jsme třikrát za sebou vyslovili bezchybně Adršpašsk- teplické skály, když jsme v nich byli na výletě. Teď stačilo vyslovit to jednou a výlet se vydařil!